(...) Paní Řápková, jak se zdá, směřuje v předčasných parlamentních volbách minimálně do poslanecké sněmovny za občansko demokratickou stranu (sic!) a její vzestup je takřka totožný s někdejším politickým vzestupem pana Čunka: politická strana, jejímž je politik či politička členem, předpokládá, že majoritní náklonnost k populistickým řešením prohlubujícím sociální vyloučení přinese popularitu nejen jednotlivci, který se populismu dopouští, ale zároveň celé straně.
Způsob myšlení, který dovoluje etablovaným politickým stranám, aby se přichylovaly k těmto mimořádně nebezpečným propagandisticko politickým tendencím, je přitom stále tentýž, jak jej známe z různých fašistických, nacistických nebo čistě rasistických schémat minulosti: zdánlivý boj za právo a spravedlnost těch, kdo jsou k nim nadáni, s více či méně artikulovaným zatížením „vinou a trestem“ těch ostatních. Někdy na úrovni úplné masové likvidace, někdy „jen“ na úrovni prohloubení jejich sociálního vyloučení s další „perspektivou“ poté, kdy se „polepší“.
Zjevná sociální patologie těchto „řešení“ přitom, jak je patrné na dvou příkladech českých politiků, v politických stranách přímo participujících na výkonu moci nevyvolává téměř žádnou kontroverzi, žádnou viditelnou diskusi, žádnou snahu o revizi hodnotových východisek, která by měla být stranám vlastní. Politické strany nemají zapotřebí se zhoubných politických schémat zříkat, distancovat se od nich a poukazovat tak na jejich nepřijatelnost.
Naopak se zdá, že s povděkem kvitují, pokud se v jejich řadách najde člověk, který tato řešení, ať už na základě své etické nebo intelektuální nedostatečnosti, opět pozdvihne, dá jim novou, v současnosti společensky akceptovatelnou formu (sociální nepřizpůsobivost a ochrana oprávněných ve Vsetíně, snaha dostát právu a spravedlnosti v Chomutově) a přinese tak politické straně úspěch. Takových si české „demokratické“ strany umějí považovat…
celý text
Rasismus jako převrácená kauzalita v mysli české majority - Blisty.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat