čtvrtek 20. srpna 2009
Minuta u lůžka popálené Natálky
* Zápisník reportéra
Jsou to hodně vypjaté okamžiky, když přijde Anna Siváková do nemocnice za svou těžce popálenou dcerkou Natálkou. Dvouletá dívenka zatím vůbec nemluví, jen se dívá na mámu, občas má v očích slzy. Matka drží opatrně Natálku za ruce a mlčí, jen občas osloví dcerku jménem.
Někdy ji to všechno přemůže a pak, až po návštěvě, aby ji Natálka neviděla, pláče. „Nechci brečet před ní, Natálka musí vědět, že se o ni postarám, že jsem silná, stejně jako je statečná ona,“ vysvětluje.
Říkala mi od prvního dne, kdy jsem s ní krátce po požáru mluvil, že Natálka popálení přežije. Říkala to i v době, kdy tomu nevěřil skoro nikdo, členové rodiny ani lékaři.
A říká to stále. Ví, že Natálku čekají spousty těžkých operací, bolesti, jizvy, které bude mít na těle i na duši až do smrti? „Jasně, že to vím, ale ona žije, to je pro mě důležité.“
Chytrákům a rasistům z internetových diskusních fór, kteří tvrdí, že Romové si to utrpení zasloužili, bych naordinoval minutu u lůžka s popálenou Natálkou.
O autorovi| Jaroslav Baďura, reportér MF DNES
sobota 13. června 2009
Kritika policejního zásahu proti neonacistům
Odborník na extremismus a politolog Jan Charvát, který redakci poskytl obsáhlý rozhovor, tvrdí, že v policejní síti dosud neskončily nejvetší ryby. "Možným důvodem by mohlo být to, že policie neví, jakým způsobem by měla zasáhnout proti oněm 'velkým rybám'. Že nemá dostatek důkazů, aby jim organizování násilných akcí dokázala. Podle mého názoru je to ale logika kupeckých počtů a nemůže vést v dlouhodobém horizontu k zabrzdění neonacistické scény," říká Jan Charvát.
De facto tak lze tvrdit, že policisté svým způsobem varovali neonacistické špičky.
"Policie zabavovala počítače, materiály a teď je budou zkoumat. To samozřejmě došlo těm 'velkým rybám', a pokud měly doma nějaké materiály, které by je mohly ohrozit, tak už je nemají. Jakmile ti lidé zjistili, že došlo k takto velké plošné akci, tak se jich okamžitě zbavili," míní.
Státu se nedaří zastavit bujení neonacismu, míní expert - Aktuálně.cz
čtvrtek 11. června 2009
Kalibová: Dnes známe skutečnou podporu DS
Právo 10.06.2009 - Josef Koukal - Zpravodajství - str. 03
KLÁRA KALIBOVÁ ZE SDRUŽENÍ TOLERANCE:
Oni vlastně oslabili. V krajských volbách z loňského podzimu získali 29 tisíc hlasů. Teď mají přes 25 tisíc. Tehdy řada lidí volila Dělnickou stranu, aniž by tušila, co jsou zač.
* Při nízké účasti to ale znamená poměrně vyšší zisk.
To je sice pravda, nicméně musíte si uvědomit, že Dělnická strana má dost ukázněné voliče, pro které volby znamenají něco jiného než pro voliče jiných politických stran.
* Kdybych to tedy shrnul, jde o čitelnější údaj o podpoře Dělnické strany jako takové?
Přesně tak. Dnes lze odhadnout, jaký je její reálný potenciál mezi voliči. Zajímavé je, že v regionech, na které se zaměřili, zejména v severních Čechách, mají i přes pět procent. V Litvínově dokonce přes sedm.
* Takové podhoubí je jen v problematických regionech, nebo jsou jejich jednoduché recepty přenosné i na relativně klidná místa?
Pochybuji, že by se tato taktika dala přenést. Myslím, že je vázaná na problematické regiony. Ty však nemusejí být spojeny jen se sociálně vyloučenými lokalitami, ale mohou být postiženy i nárůstem nezaměstnanosti nebo problémy s cizinci.
* Do jaké míry se na výsledku podepsala medializace Dělnické strany v souvislosti s jejími akcemi, případně vítězným sporem s ministerstvem vnitra o zákaz činnosti?
Média jistě v poslední době tvořila zcela zdarma fantom Dělnické strany, čehož oni dobře využili. Neschopnost vnitra, které situaci nezvládlo, to je prostě fakt. Je otázka, co by se stalo, kdyby byli v březnu zakázáni, zda by se stačili znovu zaregistrovat. U nás to není jako v Německu, kde po rozpuštění strany z toho důvodu, že útočí na demokracii, nemůžete jako fyzická osoba stejnou stranu obnovit pod jiným názvem. To, co předseda Vandas říká, tedy „obnovíme stranu pod jiným názvem“, by v Německu nebylo možné.
* Do Evropského parlamentu se dostalo několik uskupení, která bývají řazena ke krajní pravici. Dá se hovořit o posílení extremistů v Evropě a je to podle vás nebezpečné?
V Maďarsku představují tři mandáty pro Jobbik velký problém až katastrofu. Nejenže získají značnou finanční podporu, ale budou také moci ovlivňovat dění na půdě Evropského parlamentu. A posílí i svou pozici na národní úrovni, už teď mají zhruba 10 procent příznivců. Totéž platí pro Nizozemsko. Určitě jde o nebezpečné posilování nacionalistických tendencí napříč celou Evropou. V každé zemi má trochu jiné důvody, ale postkomunistické země si s tím skutečně nevědí rady.
* Jsou tyto strany schopny v rámci evropského parlamentu spolupracovat, nebo jsou to jen izolované ostrůvky?
Na úrovni Evropy národů spolupracovat dovedou. Dokážou prosazovat separátní nacionalismus, vymezovat se vůči posilování pravomocí Evropské unie. A samozřejmě ovlivňovat společně politiku v oblasti azylů a uprchlictví. To minimálně.
Petr Uhl: Bude krajněpravicové bujení zhoubné?
Porážka české krajní pravice, jejíž stoupenci jsou nazývání pravicovými radikály či extremisty, není, zvláště za postupující krize a při pohledu na volební výsledky v jiných evropských zemích, důvodem k bezstarostnosti.
Občané mající demokracii za nejlepší ze všech špatných uspořádání společnosti se sice mohou radovat, kdo se do Evropského parlamentu (EP) nedostal – Sládkovi republikáni, Národní strana i jiná obskurní seskupení. Ale třeba už Dělnická strana překročila hranici jednoho procenta, a dostane tak od státu tři čtvrti miliónu korun, jež použije k dalšímu podněcování k etnické nenávisti. Tam, kde se předváděla, měla volební zisk značný. V Litvínově skoro osm procent, na úkor ODS.
Krajní pravice čerpá i z nacionalismu („Čechy Čechům“), a z bojů proti lidem, ne proti jevu či nedostatku – proti přistěhovalcům, nepřizpůsobivým, neplatičům. Využívá i oprávněného odporu vůči nezaměstnanosti, agenturám, mafiím, kriminalitě, vůči všemu, kde stát rezignoval na ochranu člověka a dobré mravy.
Rozšíří se pravicový radikalismus zhoubným bujením po Evropě? V ČR to bude záležet i na konzervativní a stále trochu protievropské ODS. Omezí svou líbivou prezentaci na antikomunismus jako Štětina, Bursík a Hybášková? Ti ve volbách propadli. Nebo bude krajní pravici nadbíhat i anticiganismem jako kandidátka do Sněmovny za ODS a primátorka Řápková v Litvínově?
Britští konzervativci a ODS teď vystoupí z Evropské lidové strany (je pro ně moc levicová) a s polským Právem a spravedlností vytvoří v EP novou poslaneckou skupinu. Poláci mají ale blíže ke krajní pravici, jež teď získala v EP pár desítek poslanců z více než patnácti zemí. Pár jich bude nová skupina verbovat, musí v ní být poslanci ze sedmi zemí.
Jsou to rakouští haidrovci, Le Penova francouzská Národní fronta, pravicoví radikálové z Pobaltí, svobodní z Nizozemska, bulharská Ataka, Flámský zájem... Je tam i maďarský Jobbik (3 madáty) a Britská národní strana (2 mandáty). Ta bojuje „za svobodu od diktatury EU“.
Jobbik je Hnutí za lepší (či pravé, tedy jak správné, tak pravicové) Maďarsko. Opoziční parlamentní straně Fidesz se ani velkomaďarským, protislovenským a anitkomunistickým štvaním nepovedlo přetáhnout voliče krajněpravicového Jobbiku, i když volby do EP Fidesz vyhrál. Jsou zdivočelí Maďarskou gardou, která fyzicky útočí na Romy a slibuje ochranu maďarského národa před jeho nepřáteli, od „nepřizpůsobivých menšin“ až po mezinárodní a židovský kapitál.
Bude Fidesz v nadbíhání Jobbiku pokračovat? A jak se zachová ODS, kam se v EU zařadí? Může zhoubné bujení podpořit, ale může také pomoci ho zastavit.
středa 10. června 2009
Tomáš Němeček: Náckové se mají bát
Včerejší velký zátah proti neonacistům pochopitelně vypadá jako politická objednávka. Přišel dva dny poté, co Fischerova vláda v programovém prohlášení slíbila "nekompromisní postup" proti neonacistům. Přišel v týž den, kdy předsedové politických stran, ministři, šéfové obou komor, bývalý prezident Havel a ombudsman podepsali deklaraci proti "levicovému a pravicovému extremismu". Ano, takový spektakulární zátah je přesně ve stylu "policejního nadprezidenta" Jiřího Komorouse, který vede nově vzniklou skupinu... Je to akce "televizní" a lehce populistická - a co má být? Ne každý populismus je od zlého.
- loni brněnský státní zástupce Jan Lata obžaloval osm nácků z hlásání rasové nesnášenlivosti a v listopadu soudce Michal Kabelík poslal pět z nich do vězení;
- letos se teplický okresní soudce Miroslav Čapek rozhodl změnit dosavadní justiční praxi a za zdokumentované hajlování začal ukládat nepodmíněné tresty;
- aktivisté na serveru Antifa.cz dlouhodobě zveřejňují fotografie z akcí neonacistů, z nichž některé by od minuty mohly sloužit jako důkazní materiál.
Podle dosavadních informací policisté sebrali známá jména, včetně různých skinheadských zneužívačů sociálních dávek. Na rozdíl od jiných spektakulárních zátahů tento nehrozí blamáží.
Dává to jistou naději, že Pecinovo vnitro pochopilo rozdíl mezi "nacistickými útoky" vajíčky a skutečnými nácky.
Šťára u nácků podivně smrdí - Týden.cz
Policejní zátah mířil proti "nazi byznysu"- iHNed.cz
Policie v noci obvinila 10 neonacistů, převezla je do Brna - Nova.cz
Na protest proti policejní razii se sešly jen čtyři desítky radikálů - Novinky.cz
Do bytů neonacistických špiček vtrhla policie, deset lidí zadržela - iDNES.cz
Zhruba 30 pravicových extremistů protestovalo proti razii - ČeskéNoviny.cz
ÚOOZ uspořádal zátah na extremisty - ČT24.cz
Nátlak neonacistů: sešli se k protestu proti razii - Týden.cz
středa 3. června 2009
Litvínovská koalice Dělnické strany a ODS?
Bude v Litvínově koalice Dělnické strany a Volákovy ODS? - Blisty.cz
Volák rozpráví s Vandasem - foto: Dělnické listy
úterý 26. května 2009
Kdosi z okolí Topolánka označil Mlynáře a spol. za židobolševickounionistickou skupinu
Sloupek, Právo 25.5.2009
Bumbác, najednou to jde jako po másle, asi se někde vylíhla ta pověstná politická vůle. Lídr Dělnické strany Tomáš Vandas si včera v Praze během protestní sešlosti proti zákazu dvou jejích rozhlasových volebních klipů pohrál se slůvky „nacionální socialismus“, a bylo zle. Přítomný magistrátní úředník byl tentokrát bdělý, policie výjimečně pohotová a důsledná.
Zbytek party, který se rozhodl jít z Palackého náměstí k rozhlasu, naložila do antonů už v Ječné ulici, včetně samotného pana předsedy. Spadla klec a jsou zase v médiích.
Náckovská Národní strana to na rozdíl od svého jednovaječného dvojčete nerozjíždí po náměstích, chystá kvůli svému zakázanému televiznímu klipu petici proti omezení své svobody projevu. Taky šikovný způsob, jak se dostat do televize.
České náckovství má ale bohužel i jiné zdroje, než jaké obsahují brožurky pro magistrátní úředníky, kteří srazy hlídají. Zcela výjimečně musím tentokrát souhlasit s prezidentským tajemníkem Ladislavem Jaklem, který v rádoby vtipném volebním klipu Bursíkových zelených s hradním kohoutem Václavem a broušením sekery shledává k podněcování násilí. Možná přehání, ta sekera je přece jen symbolická. Jenže co když to někdo špatně pochopí? Ostatně kde končí rozdíl mezi hrátkami s myšlenkou a skutečným násilím? Co to je za kulturu, sakra?
Zrovna zelení surfují na té předvolební vlně. Snaživě se předvádějí výzvou k odvolání televizního ředitele Jiřího Janečka za to, že ten rasistický humus nezarazil dřív. Není jim to zviditelňování blbé ve světle té své nabroušené sekyry?
Právě tak je namístě ptát se, kde končí rozdíl mezi náckovskými řečičkami a náckovským myšlením. Mirek Topolánek se proslavil výrokem o noci dlouhých nožů, což prý ale nemyslel zle. Teď Lidové noviny píšou, že kdosi z jeho okolí okomentoval údajnou snahu premiéra Fischera dosadit na místo šéfa svého úřadu exministra Mlynáře těmito slovy: „To je taková židobolševickounionistická skupina.“ Jakoby to řekli ti náckové.
Topolánek se obratem proti tomu ohradil. Nedávno ovšem řekl, že odmítá dělení extremismu na pravicový a levicový, protože všechny mají stejný základ. „Extremismus je fakticky jenom levicový,“ řekl tehdy. Tak teď se potkal s tím echtpravicovým a je dobře, že s ním nechce mít nic společného.
Jiří Franěk
Rejžek: Nic než drzost
Tak jsme se radovali předčasně, že čas spláchl Sládkovy republikány do kanálu zapomnění. Pomaloučku, potichoučku, pak už za náležitého randálu a žel mediální pozornosti, objevily se pidi strany, které lze bez problémů řadit do smradlavé přihrádky ultranacionalistických, homofobních a rasistických seskupení. Podle názvů a činů poznali jsme je - Národní či Dělnická strana. Ohánějí-li se rády „nic než národem", pak příhodnější heslo v jejich znaku by mělo být „nic než drzost." Pozdě, ale přece Český rozhlas a Česká televize zarazily jejich nehorázné předvolební spoty s voláním po „konečném řešení". Jen zpovykaná Strana zelených žádá odstoupení ředitele Jiřího Janečka, přičemž by měla být jenom ráda, že její amatérské klipy nebyly vyřazeny pro změnu pro blbost.
Oč jim jde? Pro čtenáře se silným žaludkem odkazuji na program Národní strany, která má to chucpe odkazovat se až kamsi ke staročechům, slepenec protiřečících si blábolů a floskulí s několika nejpříznačnějšími místy jako je návrh na obnovení trestu smrti, zpřísnění režimu v utečeneckých táborech a „propracovaný systém vlastenecké domobrany - Národní garda." Pikantně působí požadavek „trestního zrovnoprávnění a stejné a důsledné postihy propagace a podpory nacismu, komunismu a islamismu." Pakliže vykřikují, že „bráníme vás i vaše rodiny," ba dokonce „bráníme váš životní styl," děkuji pěkně, já si ho ubráním bez Petry Edelmannové a podobných pošuků. Nechápu ovšem, proč kandidují do Evropského parlamentu, když jsou proti Lisabonské smlouvě, Evropské unii a našemu členství v NATO. Nebo chápu. Před pěti lety v tzv. Národní koalici dostali přiměřených 9341 hlasů čili 0,17 %. Přeji jim i nám přinejlepším 0,18%.
Nebezpečnější je militantní Dělnická strana, podporovaná Autonomními nacionalisty a hnutím Národní odpor. Jinak jako by si ovšem s Národní stranou vzájemně opisovaly programy. Tentýž kolovrátek populistických rychlých řešení Také ona má své Národní gardy pod jménem Ochranné sbory. Druhá věc je, že experti ministerstva vnitra nebyli schopni vypracovat fundovanou žalobu, aby těmhle kraválistům soudy zatli tipec. V krajských volbách se posledně poprvé dvěma promilemi dostali přes jedno procento a volilo je 28 865 idiotů, kteří ovšem chtěli hlavně zrušit poplatky ve zdravotnictví.
Nestoudní neonáckové se v neděli odpoledne pokusili dostat Prahou od Palackého náměstí až k budově Českého rozhlasu, ale policie konečně konala, jak má, a výtečníky v čele s předsedou Tomášem Vandasem sebrala. Nový ministr vnitra Martin Pecina se může hned předvést, v čem je důraznější než Ivan Langer, a urychlit bezodkladný zákaz obou zlověstných partají. To by bylo taky jedno „konečné řešení."
Jan Rejžek, Názor.cz
neděle 24. května 2009
Kalvoda: Legislativní alibismus a ordneři mezi primátory
„ … přemýšlejme, zda setrvalá tolerance státní správy k extremismu nějak nesouvisí s tím, že někteří ordneři se již vyskytují mezi primátory.“
Ranní Radiožurnál - 22.05.2009 08:00 Audio 39:00 minuta pořadu
čtvrtek 21. května 2009
Kalibová: Prevencí před úspěchem DS v eurovolbách do EP je vysoká účast voličů
O důvod víc jít k eurovolbám - Ekonom.cz
úterý 19. května 2009
Za popularitu DS jsou odpovědni ti, kteří douhá léta vládli bez jakéhokoli zájmu o menšiny
... míní komentátor Lidových novin Martin Zvěřina v glose "Černí pasažéři".
Více o neonacismu v ČR na Romea.czpondělí 18. května 2009
Rasismus i fašismus se schovává za zdánlivý boj za právo a spravedlnost
(...) Paní Řápková, jak se zdá, směřuje v předčasných parlamentních volbách minimálně do poslanecké sněmovny za občansko demokratickou stranu (sic!) a její vzestup je takřka totožný s někdejším politickým vzestupem pana Čunka: politická strana, jejímž je politik či politička členem, předpokládá, že majoritní náklonnost k populistickým řešením prohlubujícím sociální vyloučení přinese popularitu nejen jednotlivci, který se populismu dopouští, ale zároveň celé straně.
Způsob myšlení, který dovoluje etablovaným politickým stranám, aby se přichylovaly k těmto mimořádně nebezpečným propagandisticko politickým tendencím, je přitom stále tentýž, jak jej známe z různých fašistických, nacistických nebo čistě rasistických schémat minulosti: zdánlivý boj za právo a spravedlnost těch, kdo jsou k nim nadáni, s více či méně artikulovaným zatížením „vinou a trestem“ těch ostatních. Někdy na úrovni úplné masové likvidace, někdy „jen“ na úrovni prohloubení jejich sociálního vyloučení s další „perspektivou“ poté, kdy se „polepší“.
Zjevná sociální patologie těchto „řešení“ přitom, jak je patrné na dvou příkladech českých politiků, v politických stranách přímo participujících na výkonu moci nevyvolává téměř žádnou kontroverzi, žádnou viditelnou diskusi, žádnou snahu o revizi hodnotových východisek, která by měla být stranám vlastní. Politické strany nemají zapotřebí se zhoubných politických schémat zříkat, distancovat se od nich a poukazovat tak na jejich nepřijatelnost.
Naopak se zdá, že s povděkem kvitují, pokud se v jejich řadách najde člověk, který tato řešení, ať už na základě své etické nebo intelektuální nedostatečnosti, opět pozdvihne, dá jim novou, v současnosti společensky akceptovatelnou formu (sociální nepřizpůsobivost a ochrana oprávněných ve Vsetíně, snaha dostát právu a spravedlnosti v Chomutově) a přinese tak politické straně úspěch. Takových si české „demokratické“ strany umějí považovat…
celý text
Rasismus jako převrácená kauzalita v mysli české majority - Blisty.cz
Eichler: Dělnická strana reinkarnuje národní socialismus v Česku
Není náhoda, že Dělnická strana začala mohutně propagovat Národní odpor a národně-socialistické hnutí. Blíží se dvoje volby, přičemž především v těch do Evropského parlamentu má tato parta nácků reálnou šanci uspět a tím se dostat k milionu korun státní dotace.
pokračování na eichler.blog.idnes.cz
neděle 17. května 2009
Kauza Duke - Na nácky chci trénovat
Druhý názor je méně jasný, nicméně i on je relevantní. Nejprve to byl spíše pocit, který se však konstituoval, když jsem si přečetl v Lidových novinách (2. května) v rubrice Úhel pohledu článek Leo Pavláta Extremisté na akademickou půdu nepatří. Autor přesvědčivě dokazuje, že diskuse s takovými lidmi vlastně nemá žádný přínos, neboť svůj extremismus v tu chvíli „opouštějí“ a staví se do role důvěryhodných, právadbalých občanů, což dle něj dokazuje rozhovor, který Duke poskytl Právu (15. dubna). A především: Hovořit s extremisty na veřejně uznávaném fóru – univerzitě, v médiích – znamená povýšit je na „druhou stranu“, dát jim status alternativy. To je ostatně nejpodstatnější teze knihy Popírání holocaustu. Sílící útok na pravdu a paměť od Debory Lipstadtové. Na tuto ústřední myšlenku navazuje další, neméně podstatná. Americká aktivistka tvrdí, a má samozřejmě pravdu, že čím méně bude žít obětí s očitými, vlastními zkušenostmi z války, z koncentračních táborů, z holocaustu, tím bude kampaň popíračů silnější (a nejspíše úspěšnější). Už dnes je ve virtuálním světě pravda i nepravda nerozeznatelná. Místy dokonce totožná, dodávám k tomu.
Ve svobodném světě měl před pádem železné opony každý, kdo byl ochoten překonat lenost, přístup k informacím. U nás stejně jako v ostatních sovětských satelitech (nemluvě o SSSR samém) ne. Tady lidé odsuzovali šmahem jiné lidi, knihy, názory, cokoli, aniž by je naprostá většina z nich znala a mohla se s nimi seznámit (anebo raději ani nechtěla). Za dalších dvacet let jsme nestihli tuhle trhlinu zalátat, je to bolestný proces.
A teď už budu mluvit za sebe, i když jsem přesvědčen, že je to názor více mých spoluobčanů. Jsem svým způsobem společensky angažovaný a chodím k volbám, nejsem „líný“ dovzdělávávat se sám. Jsem však obezřetný až háklivý k jakémukoli odmítání dopředu (hubu si chci nabít sám). Potřebuji osobně hledat pravdu. Musím sám objevit „svého“ nácka, „svého“ rasistu. Protože v námi žitém čase se mohou objevit pokusy o další a jiné Majdanky a Sobibory. A jak je mám rozeznat, nebudu-li na to připraven z nějakého tréninkového klání? *
lipstadt.blogspot.com Blog Debory Lipstadtové, pravidelně aktualizovaný.
Kontakt:
O autorovi| JAKUB ŠOFAR, sofar(zavin)atlas.cz.
Salon Práva 14.05.2009 , str. 02
sobota 16. května 2009
Motejl: Žhářský útok ve Vítkově je důsledkem protiromské politiky českých měst
"To, co se ve Vítkově stalo, je vlastně konec příběhu, který se začal odvíjet před třemi čtyřmi lety, kdy některá města vyhlásila nulovou toleranci vůči Romům. Tehdy jejich představitelé velmi brutálním způsobem řešili to, co měli podniknout dávno předtím daleko přijatelnějšími metodami. Tím si nejenom Chomutov, Ústí nad Labem, Litvínov nebo Vsetín, ale i celá společnost zadělaly na dnešní velké problémy."
Otakar Motejl v rozhovoru pro iHNed.CZ 15. 5. 2009