Minuta u lůžka popálené Natálky

MF DNES 20. srpna 2009

* Zápisník reportéra

Jsou to hodně vypjaté okamžiky, když přijde Anna Siváková do nemocnice za svou těžce popálenou dcerkou Natálkou. Dvouletá dívenka zatím vůbec nemluví, jen se dívá na mámu, občas má v očích slzy. Matka drží opatrně Natálku za ruce a mlčí, jen občas osloví dcerku jménem.

Někdy ji to všechno přemůže a pak, až po návštěvě, aby ji Natálka neviděla, pláče. „Nechci brečet před ní, Natálka musí vědět, že se o ni postarám, že jsem silná, stejně jako je statečná ona,“ vysvětluje.

Říkala mi od prvního dne, kdy jsem s ní krátce po požáru mluvil, že Natálka popálení přežije. Říkala to i v době, kdy tomu nevěřil skoro nikdo, členové rodiny ani lékaři.

A říká to stále. Ví, že Natálku čekají spousty těžkých operací, bolesti, jizvy, které bude mít na těle i na duši až do smrti? „Jasně, že to vím, ale ona žije, to je pro mě důležité.“

Chytrákům a rasistům z internetových diskusních fór, kteří tvrdí, že Romové si to utrpení zasloužili, bych naordinoval minutu u lůžka s popálenou Natálkou.

O autorovi| Jaroslav Baďura, reportér MF DNES