(...) Lichva je dnes v české legislativě definována, možná výše úroku však ne. Právníci většinou operují se čtyři roky starým rozhodnutím Nejvyššího soudu – úroky čtyřikrát vyšší než v bance jsou proti dobrým mravům, a proto neplatné. Manévrovací plochu drobných půjček však nevyznačuje jen výše úroku, ale i užívání institutu rozhodčích doložek či stabilní nešvar nejen nebankovních společností – smlouvy drobným písmem s nejasnými formulacemi plné zkratek a sankcí.
Firmy poskytující úvěry pro své podnikání velice rády užívají výše zmíněnou doložku, která byla prvotně ušita namíru především pro případné spory mezi dvěma firmami, v jejich podání však upravuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem. V praxi to pak vypadá tak, že dlužníkovi není umožněno obrátit se na nezávislý soud, ale pouze k rozhodci často konkrétně stanoveném už smlouvou o poskytnutí úvěru. Náklady na rozhodčí řízení jsou pak hrazeny přímo zadluženým a samotná nezávislost rozhodce je sporná.
Žádné komentáře:
Okomentovat